Karpathos

 
Tisknutelná verze
Jak jsme jezdili po ostrově Karpathos na vypůjčené čtyřkolce

Proč právě Karpathos , Praktické info , Deník z cesty , Fotky

Proč právě Karpathos

Druhý největší, ale přesto relativně malý, řecký ostrůvek Karpathos jsme si vybrali pro trávení dovolené hlavně proto, že ještě nebyl příliš objeven pro turismus a dalo se tedy předpokládat, že si nebudeme klestit cestu davy lidí, navíc je hodně na jihu a to je pro užívání tepla v druhé půlce září nezbytná podmínka.

Počasí jsme nakonec měli ideální, každý den krásně a teplo tak akorát, do 30°C. Vítr zesílil poslední dva dny, ale jinak byl celou dobu mírný. No a pláže bývaly dost prázdné, stejně jako silnice, na kterých jsme za celý den potkali vždy jen pár aut z půjčovny.

Praktické info

O ostrově

Karpathos je hodně hornatý, vlastně je to jedno velké pohoří, s krásnými plážemi a průzračným mořem. Přes léto (které je tu dlouhé) neprší vůbec a zeleni se tu moc nedaří; a to málo co na ostrově rostlo, před několika lety shořelo. Takže kromě zavlažovaných zahrádek v okolí domečků, olivových hájů a bodláků zejména na jihu nic moc zeleného nenajdete.

Městeček je na Karpathu poskrovnu, většinou jsou podél cest rozesety osamocené domečky, a samozřejmě všudypřítomné kostelíky a kapličky. Hlavní město je jediným živějším místem na ostrově. Naše cestovky zahrnují do nabídky zájezdů jediné dvě destinace, a to právě hlavní město Pigadii (též zvaná Karpathos) a letovisko Amopi vzdálené asi 8km jižně od Pigadie.

My máme rádi klid, takže jsme zvolili Amopi, ale když někdo preferuje rušný noční život, měl by se ubytovat spíš v hlavním městě. My nechtěli do Pigadie také kvůli městské pláži, která není nic extra. Nevýhodou Amopi je zase absence nějakého centra města, je totiž postaveno čistě jako letovisko, pouze s hotely a tavernami. Najde se tam několik taveren a minimarketů. Pláže má dvě hlavní, tzv. Velkou a Malou, my se po 3 dny, kdy jsme byli bez čtyřkolky, uchýlili na útesy kousek od Amopi, kde jsme měli soukromí.

Jídlo a pití

Voda z kohoutků na ostrově pitná není - je moc tvrdá, takže ani převaření nepomůže. Po ostrově jsou ale rozmístěny kohoutky veřejné, ze kterých by měla téct voda pitná..my v ní ale pro jistotu jen vařili, a jinak kupovali balenou vodu 1,5l za 0,60 €.

Co se týče cen jídla, tak my si vařili ve studiu z konzerv, kupovali jsme jen pečivo, a to buď rohlíky v Amopi za 0,3€ nebo chleba za 1€ z pekařství v hlavním městě. Mléko a máslo se dají pořídit přibližně za 2€, za večeři v taverně zaplatíte něco kolem 10€. Souvlaki Krevety Sladkosti


Čtyřkolka

Předem jsme věděli, že si pro co nejdetailnější prozkoumání ostrova půjčíme vozítko. Terénní čtyřkolka se hodila na mnohdy nevyasfaltované cestičky, kterými je ostrov protkán, a lépe se na ní vzdorovalo prudkým poryvům větru, díky kterým je Karpahos proslulý surfařský ráj.

Čtyřkolka Po čilém mailování s různými majiteli půjčoven jsme se nakonec rozhodli pro půjčovnu doporučovanou i delegátkou, a to Superbikes.

Na naši Linhai 260 jsme si počkali až do neděle 16.9., kdy byla zahájena Low season, a my ji tedy měli za 30 na den (v hlavní sezoně stála o 5€ na den víc). Spotřeba měla být asi 12l na 140km, ale celou benzínovou záležitost poněkud komplikoval fakt, že na celém ostrově jsou jen 4 benzínové pumpy, a to hned vedle sebe, konkrétně všechny v hlavním městě. Navíc čtyřkolka nebyla vybavena ukazatelem benzínu a zjišťování rezerv podle šplouchání v nádrži je dost nepřesné. Takže strach, že někde zůstanem trčet, byl neustálý, ale naštěstí k ničemu nedošlo.

Za benzín jsme nakonec za 7 dní utratili asi 30€ a najeli zhruba 520km.

Deník z cesty

Čtvrtek (13.9.) , Pátek (14.9.) , Sobota (15.9.) , Neděle (16.9.), Pondělí (17.9.), Úterý (18.9.) , Středa (19.9.) , Čtvrtek (20.9.), Pátek (21.9.), Sobota (22.9.) , Neděle (23.9.), Pondělí (24.9.)
13.9.2007

Čtvrtek

Naše letadlo mělo hodinku zpoždění, na ostrov jsme přilétli v 15:30 a taxík nás potom dopravil asi 15km do Amopi, přímo před studia Vardes, kde jsme měli být ubytováni. Než jsme se vzpamatovali z letu(mimochodem dost náročného - stanovila jsem si při něm nové životní motto, a to S rýmou do letadla nelez) a vyhrabali se z pokoje, začalo se už stmívat, takže jsme jen zběžně prohlédli zešeřelé okolí a vytipovali, kam druhý den ráno pro pečivo.
Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
14.9.,15.9.2007

Pátek, Sobota

V pátek a sobotu jsme se vydali na jihozápad od centra Amopi, stranou od veřejných pláží, na útes. Michal se pokoušel chytit k večeři rybu, ale skončili jsme na konzervách.

V sobotu přesně ve 20:00 nám přímo před hotel přivezli z půjčovny čtyřkolku. Při jejím předvádění byla už naprostá tma, takže Michal zjišťoval jak ji řídit až následující den, naštěstí úspěšně. Čtyřkolka se nám na následujících 7 dnů stala věrnou společnicí.

16.9.2007

Neděle

Dopoledne jsme se stavili na domluvenou schůzku s techniky z autopůjčovny v hlavním městě, aby nám dolili brzdovou kapalinu a opravili nefungující levý blinkr. Ten ale stejně neopravili, asi to nepovažovali za nutné - na Karpathu není moc silnic, nejezdí tam moc aut, a ta co tam jezdí, nějakých podružných pravidel jako třeba signalizování odbočení, nebo zákaz předjíždění na dvojité čáře, zcela nedbají.

Dále jsme projeli hlavním městem a zamířili na dvě nejvěhlasnější pláže ostrova, na Apelu a Achátu. Na obou byly slušné vlny, čistá voda a oblázková pláž. Vede k nim luxusní asfaltka, takže o návštěvníky tam není nouze. Apela byla vyhlášena nejhezčí pláží Středomoří roku dva tisíce něco. Nám trošku kazili radost sršni na pláži, jinak byla pěkná. V taverně přímo nad pláží jsme si dali Souvlaki. Najeli jsme asi 70km.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
17.9.2007

Pondělí

V pondělí jsme zamířili na západ ostrova, přes malé městečko Menetes, přístav Finiki s pěknými tavernami a kostelíkem, k pláži u Lefkosu. Cesta na západním pobřeží poskytuje krom výhledů na moře také pokochání ohořelými zbytky stromů. Lefkos jsme nedopatřením přejeli, pak při hledání pláže zabloudili a nakonec se ocitli pravděpodobně na pláži Par Potali. Celá tahle oblast je velké staveniště, vznikají tu nové hotely a velmým dojmem na nás nezapůsobila. Ani pláž nás moc nenadchla, jedinou atrakcí tu byly kozí stopy a bobky, kterými byla posetá.

Cestou zpátky jsme se stavili v městečku Arkasa, kde byl zajímavý kostelík. Najeli jsme asi 80km.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
18.9.2007

Úterý

Michal už se cítil dost přivyklý řízení na místních úzkých a klikatých cestičkách, proto zvolil úterý jako příhodný den pro absolvování nejnáročnější cesty, a to cesty na Olympos.

Olympos je městečko, které si podle průvodců zachovává jako jedno z mála v Řecku tradiční ráz. Ručně navlékané korálky, tkané dečky, trhané bylinky, to vše můžete v Olymposu koupit. Lidé zde pro potěchu turistova oka chodí v tradičních krojích a různými cizokrajnými jazyky lákají kolemjdoucí dovnitřních útrob svých krámků. Nedostatečně asertivním osobám se vstup nedoporučuje.

K Olymposu vede z jihu ostrova jediná cesta, začínající ve vesnici Spoa. Řekové velice usilovně mezi nezbytnými siestami pracují na zasfaltění toho 15km dlouhého úseku, ale zatím tato oblast viděla asfalt jen na obrázcích. Pro návštěvu Olymposu je proto nezbytné půjčit si terénní vozidlo a u otevřených vozítek (jako je například čtyřkolka) se vybavit brýlemi a šátkem přes pusu. Cesta nakonec nebyla tak strašná jak jsme se obávali, byla dost široká, občas jsme i potkali auto a za 1,5 hodiny jsme ji šťastně zdolali.

Po prohlídce Olymposu jsme si ještě zajeli do přístavu Diafani. Většina turistů volí pro návštěvu Olymposu právě kratší a kvalitnější cestu z Diafani, do Diafani se dá doplout lodičkou mj. v rámci různých zájezdů pořádaných cestovkami.

Taky jsme se ještě chtěli podívat do Avlony, ale zdálky se zdálo, že tam nic zajímavého není, a proto jsme to před Avlonou otočili a vydali se zpáteční cestu.

Ještě technická poznámka - varování na ceduli u vesnice Spoa oznamuje, že cesta je uzavřena po celý den, krom polední siesty. My se ale nenechali odradit, průjezd riskli a kupodivu nikde nikdo na silnici nepracoval. Jen při cestě zpátky jsme 15 minut čekali, až nás pustí pracující bagrista. Najeli jsme asi 120km.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
19.9.2007

Středa

Středa byla vyhlášena dnem odpočinkovým a my si zajeli na nepříliš vzdálenou pláž Kira Panagia a potom na její sousedku, Kato Lako. U první pláže bylo malé letovisko, dokonce hotýlky a taverny, což nás docela překvapilo. Ke Kato Lako zatím nevede asfaltová cesta a tato pláž je rozhodně přístupná jen terénním vozidlům. Při sjíždění docela prudké prašné cesty jsme se dost báli, že zbytek dne strávíme tlačením čtyřkolky nazpátek, ale naštěstí s tímto terénem neměla žádný problém. Pláž byla kvůli horší přístupnosti opuštěná a stala se proto naší oblíbenou. Bohužel je hodně přilepená ke skále a sluníčko tu zapadlo už v 16 hoin, proto jsme reativně brzy tuhle kouzelnou plážičku opustili. Najeli jsme asi 50km.
Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
20.9.2007

Čtvrtek

Odpočati po středečním válení na plážích jsme se dali ve čtvrtek na výstup nejvyšší hory Karpathu, Kali Limni. Tahle hora měří krásných 1213 metrů a je z ní parádní rozhled po krajině. Nejlépe je přijet do vesnice Lastos, zde zaparkovat a následujících 90minut věnovat poměrně prudkému výstupu až na vrcholek. Stromy byste samozřejmě po cestě těžko pohledali, takže sluníčko luxusně pere do zpocených a lopotících se těl, táhnout velkou zásobu vody se prostě vyplatí. My měli výlet, konkrétně sestup z vrcholku, zpestřen mým zraněním kolena, takže než jsme dobelhali dolů, uplynulo moře času a my byli dost zničení, proto jsme vynechali prohlídku blízkých městeček. Najeli jsme asi 50km.
Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
21.9.2007

Pátek

V pátek byly zase na řadě pláže a my se zajeli podívat na Ag. Minas a asi Par Nati. Znamenalo to opět absolvovat část proslulé cesty vedoucí k Olymposu, ale stálo to za to. Ag. Minas byla zcela vylidněná, včetně pěkného baru na ní, na Par Nati byli 3 lidi. Pláže jsou oddělené pohořím a je mezi nima pěkný kostelík. Obě jsou zvláštní tím, že kamínky na nich jsou černé, takže pláže působí pro mě trošku depresivním dojmem.

Podvečer jsme strávili v Pigadii, nakoupili nějaké cetky, tradiční extra sladké sladkosti v pekárně a vyfotili si hromádku sloupů aka vykopávek z dob dávných.

Pátek byl prvním dnem, kdy jsme na Karpathu vděli mraky, ale držely se jen nad horama; taky nám přišla trošku studenější voda a vítr sílil. Najeli jsme asi 90km.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
22.9.2007

Sobota

Podlední den, kdy jsme měli půjčenou čtyřkolku, jsme byli už z neustálého ježdění mezi plážemi unaveni a proto si zajeli do blízkého městečka Menetes, zde koupili tradiční olivový olej, vyfotili kostelík, a pak si zajeli na oblíbenou pláž Kato Lako.

V Pigadii jsme povečeřeli místní speciality. Michal měl nejdražší jídlo na ostrově, obří krevety balené ve slanině a uzené na grilu (asi 16euro) bohužel nám vůbec nechutnaly. Michal byl ale statečný a na úkor svých úpících chuťových buněk všechno snědl, aby Řeky neurazil.Najeli jsme asi 50km.

Ten den a noc vál mohutný vítr a dokonce jsme zažili pravé řecké zemětřesení, které nám později potvrdili i sousedi.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda
23.9.2007

Neděle

Poslední den jsme strávili tentokrát na východním útesu směrem od centra Amopi. Michal opět rybolovil, ale nic neulovil. Dokonce spadlo asi 5 dešťsových kapek, ale mraky během dne rozfoukal silný vítr.
24.9.2007

Pondělí

Do Prahy jsme se vrátili na podzim, smutné jak prázdniny utekly.