18.9.2007
Úterý
Michal už se cítil dost přivyklý řízení na místních úzkých a klikatých cestičkách,
proto zvolil úterý jako příhodný den pro absolvování nejnáročnější cesty, a to cesty na
Olympos.
Olympos je městečko, které si podle průvodců zachovává jako jedno z mála
v Řecku tradiční ráz. Ručně navlékané korálky, tkané dečky, trhané bylinky, to vše
můžete v Olymposu koupit. Lidé zde pro potěchu turistova oka chodí v tradičních krojích
a různými cizokrajnými jazyky lákají kolemjdoucí dovnitřních útrob svých krámků.
Nedostatečně asertivním osobám se vstup nedoporučuje.
K Olymposu vede z jihu ostrova jediná cesta, začínající ve vesnici Spoa. Řekové
velice usilovně mezi nezbytnými siestami pracují na zasfaltění toho 15km dlouhého úseku,
ale zatím tato oblast viděla asfalt jen na obrázcích. Pro návštěvu Olymposu je proto
nezbytné půjčit si terénní vozidlo a u otevřených vozítek (jako je například čtyřkolka)
se vybavit brýlemi a šátkem přes pusu. Cesta nakonec nebyla tak strašná jak jsme se obávali, byla dost široká, občas jsme i potkali auto
a za 1,5 hodiny jsme ji šťastně zdolali.
Po prohlídce Olymposu jsme si ještě zajeli do přístavu Diafani. Většina turistů
volí pro návštěvu Olymposu právě kratší a kvalitnější cestu z Diafani, do Diafani se
dá doplout lodičkou mj. v rámci různých zájezdů pořádaných cestovkami.
Taky jsme se ještě chtěli podívat do Avlony, ale zdálky se zdálo, že tam nic
zajímavého není, a proto jsme to před Avlonou otočili a vydali se zpáteční cestu.
Ještě technická poznámka - varování na ceduli u vesnice Spoa oznamuje, že cesta je uzavřena po celý den, krom polední siesty. My se ale nenechali odradit,
průjezd riskli a kupodivu nikde nikdo na silnici nepracoval. Jen při cestě zpátky
jsme 15 minut čekali, až nás pustí pracující bagrista. Najeli jsme asi 120km.