Čtvrtek

Ráno v 7:00 nám z Hlaváku jel vlak do Doudleb a odtud do Rokytnice v Orlických horách. Tam jsme koupili zapomenuté sluneční brýle a po krátkém hledání nově přestěhované a ukryté zastávky autobusu přestoupili na bus směr Říčky.

Do Říček jsme se dohandrkovali v pravé poledne, což vzhledem k panujícím tropickým teplotám bylo ideální. Vydali jsme se po vyprahlých polích a pláních nejkratší cestou do lesa. Úspěšně jsme zvládli výstup na Anenský vrch a pak už jsme se jen napojili na vyasfaltovanou hřebenovku zvanou Jiráskova cesta.

V této oblasti mělo podle mapy být pár desítek vojenských tvrzí, my jsme ale minuli jen dvě nezarostlé. Krom těchto dvou tvrzí jsme cestou nepotkali ani živáčka.

Odpoledne jsme z Jiráskovy cesty uhnuli a začali sestupovat směrem k pohraniční vesničce Kunžak. Před sebou jsme měli vidinu kempu se sprchou a obchodem, kde bychom doplnili tenčící se zásobu vody, ale na místě označeném jako veřejné tábořiště, byla jen louka s několika indiánskými teepee. Ze strachu před indiánskými rituály a zaříkávání bledých tváří jsme se uchýlili do dostatečné vzdálenosti od těchto podezřelých staveb.

Povečeřeli jsme výborný studený luncheon meat.

Poznatek dne: když s sebou taháš vařič a bombu, je dobré přibalit i zapalovač.

---

Pátek

Probudili jsme se časně z rána a s úlevou zkonstatovali, že náš stan nepadl za oběť kravkám z blízkého kravína.

Posnídali jsme poslední pečivo a vodu a už v 8:00 se cestou necestou vydali na Velkou Deštnou.

Cestou jsme se modlili, aby byl na Deštné nějaký kiosek, protože jinak by nás čekala strašná smrt žízní. Té jsme skoro podlehli ještě než jsme na vrcholek vystoupili, ale naštěstí jsme nakonec našli chatu horské služby, kde za drobný peníz čepují pití. Koupili jsme zásoby vody a osvěženi se vydali na rozhlednu (to co jsme našli tedy moc našim představám o rozhledně neodpovídalo).

Po poledni už jsme sestupovali do vísky Deštné v Orlických horách.

Pod vlivem zpráv z Prahy jsme očekávali průtrž mračen s krupobitím, což by v našem jednoplášťovém stanu pro jednoho člověka bez batohů znamenalo jistou zkázu, a proto jsme se raději rozhodli vyhledat útočiště penzionu Alba. V 15:00 už jsme byli ubytováni a vydali se na prohídku Deštné. Je to lyžařské středisko - kolem několik kilometrů dlouhé silnice jsou nasázeny penziony, hotely, vleky a jeden kemp. V místním konzumu jsme konečně koupili zapalovač pro náš plynový hořák, nicméně večeřeli jsme na Albě.

---

Sobota

V noci samozřejmě nepršelo, a my se tak mohli vydat na výlet. Zvolili jsme alternativu bez batohů a prodloužili proto náš pobyt na Albě ještě o jeden den. V 8:00 už jsme byli opět na cestě, směrem k vesnici Skuhrov.

Několikrát jsme křižovali řeku Bělou.

To, že jsme nenašli "zbytky hrádku Hlodný" (psáno v mapě) nás moc nepřekvapilo. Ale to, že jsme místo Nového hradu (Klečkov) našli jen pár šutrů, to už nás trošku zklamalo. Tento hrad stojí (spíše stával) na kopci, na který jsme v rámci hledání trosek hradu vylezli a našli tam širá pole a školku vánočních stromků.

Na břehu Bělé jsme si uvařili a počkali na autobus, který přijel v pravou chvíli - když začínalo hřmít a spadly první kapky deště.

Navečeřeli jsme se zase v Albě, protože není radno rozdělávat oheň na pokojí. Měli jsme ale dost omezený výběr, protože ten den se v Orlických horách konaly cyklo závody a cyklo účastnící těchto závodu doslova vyjedli zásoby masa a sýrů ze spižírny Albické kuchyně.

---

Neděle

Naše záda už se necítila na plánovaný přesun z Deštné do Olešnicie a proto jsme v 9:00 nasedli v Deštné na autobus směr Praha.

---

Příroda Orlických hor

---

Slatina pod Házmburkem nádraží (0km) -> Slatina(1,5km) -> Házmburk (3,5km) -> Sedlec (6km) -> Třebenice žel. stanice (10,5km)

Jednodenní výlet, dostupný vlakem. Házmburk je pěkný hrad s krásnými výhledy do krajiny.