Kuba

Kuba

Proč právě Kuba

To bylo asi tak- Péta nám jednou u kafe vyprávela, jak byla na Kubě- je to tam hrozně krásný, mají dvojí měnu..víc si toho nepamatuju, nicméně jsme se s Terkou všechny tři na tom kafi shodly na tom, že proč tam jako někdy nezajet znova. No a pak jednou P. volala v noci (ano, je to relativní pojem) a že prej objevila letenky za senzační cenu a jestli je má teda zabukovat. V polospánku jsem vše odsouhlasila a druhý den už jenom nevěřícně zírala na mejl s bukovacím číslem. Na webu Iberie hrozivě odklapával čas rezervace a já začala shánět peníze..no ty mi půjčil táta, takže najednou jsem měla letenku na Kubu a pomalu začala přemýšlet o tom, kde ta Kuba je, jaký je tam počasí a tak. Aspoň uvidíme, jak by to u nás vypadalo, kdybysme jako malé děti s rodiči nezvonily klíčema.

Přípravy na cestu

K Vánocům jsem dostala LP (jako průvodce), ale po přelouskání historie už toho textu na mě bylo moc, takže jsem zůstala u kapitoly o jídle. Ta mě upřímně vyděsila- gastronomie je prý na Kubě špatný vtip. Hlavní zásada jak přežít je, kdykoliv uvidíte někde poživatelně jídlo, nakoupit ho plné tašky (nebo kapsy- igelit je nedostatkové zboží) a hlavně nikdy nic nevyhazovat. Přivézt si kila mysli tyčinek. No tak nějak to tam bylo. Začala jsem po Vánocích hodně jíst, abych do března vytvořila natolik kvalitní tukové zásoby, že budu schopná přežít třeba i půl dne bez jídla.

- V lednu se scházíme, abysme upřesnily některé organizační záležistosti. Atletka má kompletně naplánovanou trasu i program vč. kontaktů na domorodce u kterých budeme bydlet. S Terkou se trošku stydíme a hledáme na mapě, kde vlastně je ta Kuba. Terka hledá diář, aby zjistila, kdy letíme.

- Vypadá to, že nás čeká půlnoční, 12-hodinový sedánek na Mnichovském letišti- nejde nám tam žádný vhodný bus ani vlak spoj..sháníme 2 auta.

- Sháníme další dvě auta pro odvoz z Mnichova po návratu- opět žádný normální spoj neexistuje

- Očkování na břišní tyfus

- Zařizuju víza na Kubánském velvyslanectví. Je to formalita, jsou rádi že jim někdo přispěje na pobyt v Praze (jedno vízum 750č)

- Péťa je nervózní z mojí nové zrcadlovky - 4 profesionální foťáky na 5 lidí prej budou vypadat podezřele. Teď jsem nervózní já- kam to vlastně sakra jedeme??!

- Značně jsem přecenila svou schopnost učit se cizím jazykům. 3 různí lidé mi za 5 týdnů vtloukli do hlavy 4 fráze: No tengo dinero (nemám peníze), Tengo ambre (mám hlad), Tengo sed (mám žízeň), Yo soy perdida (ztratila jsem se).

Deník z cesty

Pátek (2.3.), Sobota (3.3.), , Neděle (4.3.), , Pondělí (5.3.), , Úterý (6.3.), , Středa (7.3.), , Čtvrtek (8.3.), , Pátek(9.3.), , Sobota (10.3.), , Neděle (11.3.), , Pondělí (12.3.), , Úterý (13.3.), Středa (14.3.), , Čtvrtek (15.3.), , Pátek (16.3.), , Sobota (17.3. Neděle (18.3.) Dodatek

Kuba

2.3.2012

CESTA

Moje cesta začíná v nočním autobuse do Příbrami...jak poetické. Vítá mě tu Jirka s Terkou, Kuba kteří 5 hodin před odjezdem do Mnichova začínají balit. Jirka zjišťuje, že nemá krosnu. Hodinu před odjezdem zjišťuje, že nemá karimatku. Jestli zjistil ještě něco dalšího, radši se nám s tim už nesvěřil. Terka vyšiluje. Jedem. Terka nechala zapnutý PC a v ledničce 50 housek se salámem. Jinak nuda.

Na letišti se šťastně shledáváme se zbytkem výpravy (Péťa s Honzou). Péťa využívá poslední vteřiny před nástupem do letadla a soustavně vyřizuje pracovní hovory. Jestli jí za tohle Biotech nevyhlasí zaměstnancem roku, tak nevím. Kuba

Let Mnichov- Madrid je bez jídla a bez pití. Debilní Iberie. Mají starý a zlý letušky. Jirka mi snědl všechny rohlíky, ze kterých jsem chtěla žít následující 2 dny. Vzpomínáme na 50 housek v Terčině ledničce. Let má přes hodinu zpoždění. Zabíjíme nudu komplikovanými výpočty, kolik je v Madridu hodin a kolik času máme na přestup.

Morální dilema, jestli v autopůjčovně zaregistrovat jednoho nebo dva řidiče, je elegantně vyřešeno- nikdo (jako vůbec nikdo) si nějak nevzal mezinárodní řidičák. Asi se picnu.

Při přestupu zjišťujeme, že náš komplikovaný výpočet času byl špatný. Máme 23 minut a ne 2,5 hodiny. Běžíme. Při běhu přichází SMS z Čech, že mezinárodní řidičák na Kubě není potřeba. Při běhu jirka kupuje litr whisky za neuvěřitelně nízkou cenu.

10 hodin druhého letu uteklo docela rychle, což se někdy při spánku stává. Letušky sou starý a zlý.

Po přistání čekáme hodinu ve frontě na imigračním. Paní se ze mě snaží vymámit nějaké informace, ale když odpovídám anglicky a ještě nejspíš zcela zcestně, vzdává to a vypouští mě na Kubu. Další fronta se vine ke směnárně. Dálší ke stanovišti taxi. Taxikář co bere eura to u nás vyhrál, naštěstí není moc upovídanej, omezuje se na jednoslovné komentáře místních pamětihodností („Capitol. Capitol. Capitol“ pořád to opakuje, protože asi nepochopil, že jeho komenář chápeme). Jirkovi se ho nakonec zželelo, a snaží se s ním přátelsky promluvit. Umí ale jen 2 věty, což je míň, než umim já, takže moc nepochodil. Ale snaha se cení. Mezi ostatními zatím propukla vášnivá politická debata. Když padne pár kompromitujících slov (Amerika, Fidel, politika), taxikář zpomaluje. Měníme téma.

Vysazuje nás v hodně jeté a zapadlé uličce, je tma a nám se z taxíku opravdu nechce vystoupit. Místní zevlují opření o zeď a zvědavě si nás prohlíží. V tu chvíli ještě netušíme, že to je jediná činnost, kterou Kubánci provozují ve svém volném čase (tzn. pořád).

Jsme na správné adrese, z jediného osvětleného domku vychází seňora a srdečně a anglicky nás vítá. Vevnitř je dům zařízen luxusně, kuchyň, 2 velké pokoje s koupelnou. Přemohla nás únava a prohlídku Havany necháme na ráno. Při čištění zubů si s hrůzou uvědomuju, že sem zapomněla na ostražitost vůči kubánksé vodě z vodovodu. Desinfikuju Jikovou Tulamourkou. Jsem teď hodně oblíbená, mám flašku vody z ČR. Vydesinfikovat vodu tabletkama totiž trvá několik hodin. Kuba Kuba

Kohouti na Kubě (na celé Kubě) kokrhají od půlnoci. Je jich hodně. Vzduch je vlhký tak, že se budim s pocitem, že se topim.

3.3.2012

Mapa Havana

Havana

Po snídani (6CUC/os.) jsme vyrazili do Havany. Bohužel jsem netušila, že nás čeká celodenní túra po městě, vzala jsem si špatný boty a teď nemůžu vyčerpáním psát. Ve zkratce- Havana je fotogenická.

Kuba Kuba Kuba Kuba Kuba






Plno krásných aut. J. se dává do řeči s každým, koho potká, bez ohledu na společenský původ (tzn. s žebráky), přitom neumí španělsky (opravdu, Jirko, neumíš španělsky, věř mi). Měníme Eura na CUC, část CUC na nacionální (CUP). S taxikářem domlouváme na zítra odjezd do Santiaga. Vidíme Capitol, Obispo, Malecon. Na střeše hotelu s krásnou vyhlídkou desinfikujeme střeva Mojitem. Mojito desinfikujeme vodkou. Slunce pálí.

K večeři strašná pizza (smažená = něco jako langoš). Kuba Kuba Večer přichází pan domácí s tím, že „chce pít rum“ = „mám flašku nejlepšího rumu na Kubě a je u vás v mrazáku, dáme si společně a pokecáme moji lámanou angličtinou a vaší ještě lámanější spanělštinou o tom, jak se máme na Kubě špatně“.

Nahoru
4.3.2012
Mapa

Havana

Havana

Ráno pěkně sprchlo, ale od návštěvy pláže Santa Maria nás to neodradilo. Zastávku autobusu rozpoznáváme jen podle Kubánců postávajících v hloučku větším, než je obvyklé. Navíc má většina z nich plavky. Kuba Půl hodiny čekání skončilo neúspěšně, bus sice opravdu přijel, ale nevešli jsme s edo něj. Ani jsme nepochopili systém lístků, bylo různě barevné a někdo je neměl vůbec. Taxík to jistí (2CUC/os.). Řidič je judista (nebo žid) a jednou (před mnoha dny) byl v Praze na MS. Pláž je nádherná, písečná, moře ještě nádhernější a palmy nejnádhernější. Prostě Karibik. Z nedalekého baru přinesla Péťa mojito (pěkně se jí tu rozjiždí mojitová závislost).

Zrovna ve chvíli, kdy jsme se rozhodli sehnat něco k jídlu (maso s rýží za 20 CUP), strhnul se šílený slejvák. Narvali jsme se do žigulíka (tektokrát nebyl prostor na smlouvání, takže už 3CUC/os.), maso plave v dešťovce a z rozmáčené papírové krabičky se sype rýže. I tak je jídlo docela dobrý.

Kuba Kuba

Na pokoji se převlíkáme z rozmáčeného oblečení, paní domácí je mile překvapená- už po nás stihla uklidit. Jdeme do muzea rumu, nic moc zvláštního tam není krom sudů s rumem, který můžeme i ochutnat.


Na večeři nás jeden hodně opilý chlápek vede do restaurace. Chtěli jsme nějakou místní, kde se dá platit národníma, ale vybral nám předraženou pro turisty. Kuba Kuba Na tu kašlem a přesouváme se do skutečně autentické mini restaurace o kus dál. Plastový ubrus není z plastu ale z bavlny, jen nikdy nebyl praný. Paní je z nás vedle, asi nikdy neviděla turistu. Musíme slibit, že jí pošleme fotky (jako poštou).

Mimochodem špagety (20 CUP) byly extrémně hnusné. Desinfikovali sme tělo zvenku i zevnitř, ale asi to nepomůže.

Na devátou má přijet taxikář s autem pro 10 lidí a hodit nás do Santiaga. Chlápek sice přijel včas (já si sázela na to, že se ani neukáže), ale snažil se nám vnutit pidi osobáka s řidičem. Dokonce si musíme vyzkoušet, že se do auta 6 lidí i s krosanama vejde (nevejde). Navíc zvedl dohodnutou cenu. Na to kašlem a vymýšlíme alternativní plán- auto si půjčíme už zítra v Havaně a směr Santiago pojedeme postupně. Podle naší domácí se takových podvodníků po Kubě potuluje hafo a máme štěstí, že nás někde nezabil.

Nahoru
5.3.2012
Mapa

Odjezd na východ

Trinidad

Snídáme čské ovocné kaše, začínáme šetřit. T. První podlehla nástrahám vody a živočichům, kteří v ní žijí. Teď už žijí v Terce. Kuba Kluci s tlumočnicí Péťsou šli shánět auto, po dvou hodinách a několika pokusech přijíždějí v mini Hyundai (cca 88CUC/den)- prej šetříme a navíc neměli moc na výběr. Batohy jsme do toho vozítka skládali hodinu, jako puzzle. Další dvě hodiny jsme bloudili po Havaně. Totálně neznačené silnice a totálně zmatení místní nám to zrovna neulehčovali.

Když jsme konečně našli správný směr a vyjeli po široké autoprázdné (ne liduprázdné) dálnici, byli jsme už docela unavení, zchvácení vedrem a podáždění. Kvalita silnic se blíží naší D1 (a to není myšleno jako pochvala), akorát se tu nikdo ani nesnaží předstírat, Kuba Kuba Kuba že s tím něco dělá.

V Cienfuegos jsme se najedli sendvičů (hospodský nás lákal na pizzu, ale pak zjistil, že žádnou nemají), naúčtovali nám je v CUC, přestože ceny byly původně v nacionálních. Petra se s ním do krve pohádala, číšník chtěl volat policii, Kuba Kuba a tak nakonec vyhrál (z 10 národních nakonec byly 2 CUC, tedy 4x dražší). Ještě jsme v tuzexu koupili sušenky a plechovku holandských párků (velká vzácnost a příjemná změna) a vyjeli na Trinidad.

Kdykoliv ve městě jen přibrzdíme, nalepí se na nás hrstka lidí, co chtěj vyždímat CUC za cokoliv. Péťa je podrážděná, ubytko ve městě, které nám zarezervovali v Havaně, nemůžem najít. Nakonec to ale dobře dopadlo, jsou to opět krásné pokoje (11 CUC/ os.). Kuba Kuba Kuba Terka je podrážděná kvůli svému trávení, přechází na Smectu. Nemám to srdce jí říct, že tady nepomůže nic. Jirka bere preventivně uhlí na svá podrážděná střeva.

Nahoru
6.3.2012
Mapa

Trinidad

Trinidad

Snídám tuzexové párečky a banány na terásce našeho luxusního pokoje. Na nebi se trochu honí mraky, ale přesto si dnes pučíme kola (3CUC)a vyjedem na pláž. Kola nemají ruční brzdu, takže se několikrát skoro srazím s autem, ale nakonec se z města vymotáme a bez zranění přijíždíme na pláž, přes krásnou vesničku La Boca. Hory v dálce zadržují dramaticky vypadající mraky, nad náma je ale modro. Kuba Kuba Kuba

Kousek za La Boca testujeme malou plážičku. Chlápek nám chce za 3 CUC prinajmout šnorchl, my ale máme svoje vybavení, takže se pán musí spokojit s pár nacionálníma za to „jak hlídá pláž“ (no vyzdobil jí pěkně, ukradla sem mu z ní trošku zkamenělých korálů).

U plážového grilu jsme se najedli (mix mořských věcí s rýží za 8,50 CUC), kopli do sebe ultra silné mojito a vyjeli na pláž Ancon. Rum a silný vítr udělali svoje a cesta byla taková dost klikatá.

Pláž není zas tak úžasná, jak jí popisuje LP- pro písek není moc vidět na dno a vlastně skoro nikam, protože silný vítr ho rozfoukává všude, i nám do očí. Odpoledne jsme vyjeli zpátky, ale protivítr dost zesílil, chvílema šlapeme jen proto, abysme z kola nespadli, stojíme na místě. Po pár kilometrech jsme marný boj vzdali (já sice ne, ale ráda jsem se přidala k ostatním) a stopli si náklaďák, který nás za nehorázný 1CUC/os. Odvezl na korbě pár set metrů do města.

Večeři máme objednanou u domácích, naservírovali nám langustu, rybu, krevety,

Kuba Kuba Kuba kuře s rýží, salát a zmrzlinu. No žádná pizza, paráda. Terka si ho sice užila jen na 10 minut a já jí asi budu následovat, ale užili sme si to. Zkoušim Smectu, Jirka whisky. Uvidíme, kdo přežije noc.

Nahoru
7.3.2012
Mapa

Trinidad

Trinidad

Vstávali jsme o půlnoci, protože si Terka špatně nastavila budík. Na druhý pokus už jsme vstali správně, pobalili, nasnídali se (5 CUC) a vyšli si na procházku k vodopádu (bohužel jsme tam nestihli dojít), J.a T. Na vyhlídku nad město. Ještě jsme v Trinidadu vyměnili zbytek EUR, vyfotili si krásné náměstíčko, Kuba nakoupili ananasy a banány (15 nac.). Beru Endiaron a nasazuju banánovou dietu.

Kuba Jedeme na sever, směr Morón. V Sancti Spiritus se zastavujem na pizzu (langoš jako obvykle), já s Terkou se držíme banánů. Na trhu jsme pořídili bambusová pouzdra na doutníky a já věnovala svou poslední propisku Modrá pyramida pánovi, z jehož gest jsem pochopila, že jeho smysl bez propisky nemá vůbec význam. Za odměnu se nechal vyfotit s propiskou i doutníkem.

Další zastávka: benzinka. Mám hlad jako blázen, banány už nemůžu ani vidět, je vedro, a Kuba ty trdla se zapomněli v půjčovně zeptat, co se do auta tankuje. Volají na číslo pro případ nouze, ale číslo nefunguje. Jako nic tady. U benzinky mají předražené tuzexové sušenky (2,2 CUC). Vedle prodávají motorky s pohovkama. Jinak tu není nic. Debilní komunismus. Nakonec tankujem to nejdražší, co je k dispozici, jmenuje se to Special, tím snad nic nezkazíme (53 CUC plná nádrž). Nefunguje tu platba kartou. Bez komentáře.

K večeru dorážíme do Morónu do casa particular, kterou nám zarezervovali Trinidadu (10 CUC/os.). Jsou to skromně zařízené pokoje, Péťa hned rozbíji v koupelně dveře a držák na sprchu. Myslím ale, že to není tak úplně její vina.

Začínám být nepříčetná z hladu, sháníme jídlo (= pizzu). V restauraci o dvou stolech si Kuba opatrně objednávám základní variantu pizzy, chci se vyhnout masu poté, co jsem viděla způsob skladování na místbních tržištích. Kupodivu přinesli vcelku lxusní pizzu a i poživatelné rizoto (pizza kolem 15 nac., kola 15). Kuba Kuba Konečně jsem spokojená, zajídám tu nádheru Endiaronem a jdu spát. P. vyrábí na záchodě mojito. Dobrou chuť a dobrou noc.

Nahoru
8.3.2012
Mapa

Camaguey

Camaguey

Myslím, že je dnes MDŽ a jsem zvědavá, jestli ho Fidel slaví.Čeká nás přejezd na Cayo Guilermo a Playa Pilar. Endiaron nepomáhá, asi se budu muset smířit se svým osudem. Toaletní papír je můj nejlepší přítel.

Na pláž vede silnice (ekologická katastrofa jakožto varianta mostu) s mýtem 2 CUC/ auto. Mýto se platí tam i zpět, což je docela zvláštní. Playa Pilar je další nádherná pláž s nádhernou vodou, vítr je ale tak silný, že se nedá šnorchlovat. Pijem kokosový pití (2 CUC bez rumu, 2,5CUC s rumem), procházíme se po pláži, našli jsme strašně velkou hvězdici (samozřejmě jsme jí darovali život).

Kuba Kuba Kuba Po cestě zpátky se ještě stavujeme na rychlý oběd v naší oblíbené restauraci s poživatelným jídlem a jedem do Camaguey. Do města přijíždíme za tmy a na auto se nám okamžitě nalepí houf jineteros (naháněči) na kolech. Strašně nás chtějí dovézt do té „jejich“ casa particular, závodí s námi i mezi sebou. Snažíme se je setřást, ale jsou houževnatí a je jich moc. Uličky jsou tu spletitější než jinde, ptáme se na cestu paní, která s námi jednoho naháněče posílá, takže jsme se tomu stejně nevyhnuli. Před naší rezervovanou casou stojí chlápek, vydává se za majitele a povídá cosi o rozbitém přívodu vody, a že nás odvede do lepšího ubytování. Až když vychází pravá majitelka domu a ujímá se nás, chlápek to vzdává. Prostě šílený.

Bydlíme v pěkném domě (10CUC/os. + 3 CUC hlídané parkoviště, vypadá to tu trošku nebezpečně). Kuba Kuba Pan domácí nám dal zadarmo doutník, popíjí s náma zadarmo náš rum a docela se rozpovídal o své nespokojenosti s režimem. Až později zjišťujeme, že je to syn bývalýho guvernéra celý týhle oblasti. Tady něco nehraje.

Nahoru
9.3.2012
Mapa

Camaguey

Rozdělujem se

Snídala sem nad mapou a při té příležitosti si znovu projela trasu, která nás dnes a zítra čeká..a byla jsem zděšená. Naplánovaný celodenní přejezd do Santiaga a dalších 200km horskou cestou do Baracoy mě vůbec neláká, auto je malý a delší cestování je docela problém. Po několika hodinách bouřlivých diskuzí padá konečné rozhodnutí- rozdělíme se, Péťa s Honzou pojedou dál podle plánu, my ostatní se budeme popelit v okolí a na Baracou kašlem. P.+H. Nám darovali dvě nejdůležitější věci- auto a mapu. Za 5 dnů se sejdeme v Santa Clara. Je nám z toho trochu smutno a mě docela děsí představa, jak se domluvíme, když ani jeden z nás neumí španělsky nic (Jirkovo un pocito, kterym se tady pořád ohání, nepovažuju za španělštinu).

Jedeme na východ kousek za Camaguey, do národního parku a ptačí rezervace (Sierra del Chorrilo), které vychvaluje LP. V průvodci se ale zapomněli zmínit, že tam nevede silnice, Kuba Kuba ale off road. Jedeme přes největší prdele na Kubě, ani tu už není signál, místní si nás hodně zvědavě a nechápavě prohlížejí.

Nakonec jsme se dokodrcali do La Hacienda le Balén, což je hodně divný místo- taková oáza pro turisty uprostřed ničeho. Bazén, chatky, za překročení prahu haciendy nás hend skásli o 4CUC a nenechali si vysvětlit, že tu nic nechcem (to vysvětlování byl problém¨, anglicky tu neumí nikdo ani slovo). Dalších 5 CUC za procházku se sledováním ptáků. Stčili nám průvodce, ten občas ukázal do křoví a řekl španělské slovo. Možná nám nadával, možná i řikal, co v tom křoví zrovna je, nevím. Viděli jsme 3 ptáky, mravence, 2 motýly a krávy. No pěkně sme se prošli, to jo.

Při průjezdu vesnicí směr Nuevitas na nás cosi zuřivě gestikuloval nějaký stařík. Jirka tvrdí, že nás zval na kafe, já, že nás chtěl zabít. Pravdu se už nikdy nedozvíme, protože jsme „kafe“ nestíhali.

V Nuevitas jsme na 2. pokus sehnali ubytko, nevím za kolik, umím počítat jen do 10. Večeře v „pizzerii“, pro změnu pizza. Kuba Aspoň vyjímečně není smažená. Navíc pizzař jako jediný ve městě umí anglicky, údajně se to naučil od námořníků, kteří přijeli do města. Zase si stěžuje, že nemůže cestovat a tak.. prostě zase agent. Píše nám na papír španělsky větu, aby nám paní domácí zavolala na pláž, jestli není kvůli větru zrušené šnorchlování.

Spim na matraci na zemi. Mají tu největší koncentraci kohoutů z celé Kuby. SMS od Honzy, jestli žijem.

Nahoru
10.3.2012
Mapa

Nuevitas

pláže

Ráno se nám vecpal seňor z casy do auta, docela dlouho trvalo než jsme pochopili, že chce odvézt na imigrační s našima papírama. Pak jsme začali shánět benzín. U benzínky kterou jsme docela pracně našli, nemají benzín. Terce hráblo a dožaduje se balené zmrzliny a hystericky se směje. Je vedro. Při hledání další benzinky jsme projeli zbyteček benzínu.

Teď už hráblo i mně, zdá se mi, že u další benzinky mají nejenom benzín, ale i Algidu! Kuba Kuba Zastavujem u nějaký příměstský plážičky a paní nám pantomimou vysvětluje, že zítra (nebo někdy jindy) bude někde diskotéka (nebo rodeo, její pantomima není uplně dokonalá). Taky nás chce nějaký pán svézt na rybářské loďce, ale k tomu bysme potřebovali nějaky povolení. Další pán nám pantomimou vysvětluje, že se nedostaneme na ostrov, jehož jméno jsem zapomnela, protože nemáme džip. Tak měníme plán a jedem vyzkoušet Playa Santa Lucia.

Za 15 CUC/os. nás vyvezou katamaránem kousek od pláže, šnorchlujem a vidíme nějaký barevný ryby. Terka s Jirkou jsou unešeni. Kuba Je tu údajně 2. největší korálový útes (1. je v Austrálii). Na pláži jsme se infiltrovali mezi all inclusive hosty a barman nám nalívá piňacoládu za dýško (v podstatě zadarmo).

Cestou z pláže má Jirka neodolatelnou potřebu brát stopaře. Za tu dobu co s náma nebyli P+H sme jich nabrali asi sto. Problém byl, že jsme se neuměli domluvit. Jeden chlápek nás napríklad chtel zabít, lovil strašne dlouho v batohu pistoli. Naštestí jí zrovna nemohl najít, nahmatal jenom ruže, takže jsme prežili a ješte dostali kytky (já vedle nej sedela, takže vím, jak to bylo). Další stopař nám neuměl říct, že už chce vystoupit, tak s náma jezdil po městě sem a tam, asi hodinu, protože jsme si nemohli vzpomenout, kde bydlíme. (Když to po sobe ctu, nedává to moc smysl, ale autentické zápisky se prepisovat nesmí, s tím se nedá nic delat :)) )

K večeři pizza (dohromady 6ks) u anglicky mluvícího pizzaře agenta. Smutně vyprávěl, že nikdy neviděl sníh.

Nahoru
11.3.2012
Mapa

Nuevitas

pláže

Dnes ráno se jdem podívat na rodeo na Ranch King. Začíná v 10 a podle průvodce na dnešek vychází posun času. Ráno vstáváme o hodinu dřív a jdem zjistit kolik je hodin. LP asi kecá, protože nikdo přeřízenej čas nemá. Doufám, že na ranči dostaneme k obědu angus býka, protože už jsem pěkně vyhládlá.

Představení bylo pěkný, J. Udělal svým půl metrovým objektivem plno fotek padajících a zraněných cowboyů. Kuba Kuba Kuba Ukazuje jim fotky na foťáku a jsou nadšeni. J. Si bere adresu a fotky jim pošle (jako poštou).

Na oběd nakonec nezůstávme, protože se s ním čeká na dav turistů, kteří dorazili busem. Navíc neni angus ani jiný býk, to je zklamání. Jedem znovu na Santa Lucia pláž, tentokrát až na její okraj, na Playa Coco. Cestou bereme dalších 15 stopařů. Každý si chce vystoupit po 100 metrech. Pláž je obsypaná korálema, mušlema, ale všechny jsou obydlený a odešly nám zpátky do moře. Pár malých mušlí jsme si nechal,. Ale podle toho jak v Praze po vybalení smrděly, v nich přece jen asi ještě někdo žil. Chudák. Kupujem od paní s cetkama pár korálů, jsou předražený, ale něco usmlouváme.

Docela nám zatrnulo, když se najednou proti nám objevil syn guvernéra Camaguey. Kuba Kuba Vyšlapuje si to po pláži a hrozně se k nám má. Prý tu má s turistama nějaký potápění, ale turisti nikde, vybávko nikde, a chlápek se nás ptá, kde je P.+H. Asi se ti dva nějak nenahlásili na nocleh a imigračním je divný kde jsou, tak vyslali agenta, aby se po nich poptal.

Odpoledne zvládáme přejezd až do Morónu, cesta je kvalitní a neni kde zabloudit. Pán, u kterého jsme byli ubytovaní posledně, a kterého J. prohlašuje za svého nejlepšího přítele (pán o tom patrně nemá ani tušení), nemá volný pokoj, ale domlouvá nám ubytko u svého kamaráda.

V tomhle městě je fajn pizzerka, to už víme, takže večeře je jasná. Od posledka se to tu docela zvedlo, mají novou obsluhu, nový vývěsní štíty a ubrusy..asi jsme minule omylem zaplatili v CUC místo v národních :D Dostali jsme džus nevím z čeho, možná je to psycho efekt, ale ani jsem nedopila a kvůli křečím v břiše skoro nedojdu domů.

Na pokoji za 25CUC jsou krásný hodiny, J. si je nafilmoval..umělá kytka co bliká, to se hned tak nevidí.

Nahoru
12.3.2012
Mapa

Nuevitas

pláže

Snídáme snídani, kterou jsme si objednali, ale nevíme o tom..asi prostě nemůžeme kývat hlavou na vše, čemu nerozumíme. No aspoň se vyjímečně najíme. Přišla SMS od P.+H. Že žijou, a jestli ještě máme peníze, což teda nemáme. Musíme zkusit vybrat v Santa Claře.

Dnes je na programu přejezd na západ, už se vracíme.

Kuba Kuba Kuba Cestou Laguna de Leche (laguna mlíka). Je to moc pěkný místo připravené pro turisty, i suvenýry tu maj, všechno vymydlený, číšníci natěšený, rybáři nabroušený pruty, ale zase nikde nikdo. Asi opravdu jen hodně vytrvalý turista se nenechá odradit klasicky neznačenou cestou a je ochotný se zeptat 15x kudy jet. To samý plati i pro laguna Redonda.

Kolem poledne už vyjíždíme ke Caiberienu, odkud chceme ještě zaběhnout na pláž. Cesta je ale delší, než jsme počítali a nejbližší pláž je nejspíš na Cayo Santa Maria, kam zase vede 50 km dlouhá ekologická silnice (mýtné 2x2CUC). Než tam dojedem , už je dost pozdě odpoledne, navíc se nemůžeme dostat k vodě- celý ostrov je obestavěný komplexy hotelů, z nichž každý má vlastní přístup na pláž, který neni normálním lidem přístupný. Nevzdáváme se a kolem jednoho z jinak neprůstřelných vrátných se vetřeme do komplexu hotelu. Hlídač něco tuší a hledá nás mezi ostatními turisty. Tak trochu vyčníváme, špinaví, oblečení, a ještě s kovbojským kloboukem na hlavě. Ryhle lovím z paměti naučenou frázi yo soy perida. Konečně mi k něčemu bude. Ale nakonec se vrátnému ztrácíme v davu.

Je tu úplně jiný svět, tihle lidé asi vůbec netuší, Kuba jak žijí Kubánci pár kilometrů odsud, a jaká je Kuba za recepcí jejich hotelu.

Chvíli se procházíme po pláži, J. řeší své nerovnoměrně opálené tělo, pořád vystavuje břicho proti slunci a schovává opálené ruce. No aspoň máme o zábavu postaráno.

K večeru nakonec dojedem až do Santa Clary, sice jsme v Caibarienu měli domluvené ubytko, ale tady stejně ty rezervace nějak moc neřeší, stejně jako řadu jiných věcí, tak nemáme výčitky (až na Jirku, který strašně chce vyhledat dům, ve kterém máme bydlet,a pantomimicky jim vysvětlit, že u nich dnes v noci nebudeme spát, ale my s T. Už jsme z věčné pantomimy unavené a kašlem na to).

Náhodným výběrem volíme hostel podle LP, měli by tu umět anglicky. Potřebujem jim totiž vysvětlit, že pro dnešní noc jsme jen 3, ale na zítra potřebujem o 2 postele navíc, má přijet P.+ H. ze Santiaga.

Dům, ve kterém bydlíme, je docela psycho- hraje tu depresivní ultra vážná hudba, která má patrně přeřvat křik postiženého kluka z vedlejšího vchodu. Po chodbách tu chodí divný lidi, např. chlápek oblečený celý v bílém, s kšiltovkou a šálou, nic neříká, jen proplouvá pokojema. Domácí nás přemluvil k večeři (speciální cena 5CUC, má navařeno a jídla se potřebuje zbavit) a hraje nám k tomu na kytaru šp. Verzi Tiché noci. Pak nám hraje na klavír německý turista, jeho německá rodina sedí kolem a pozoruje jak jíme. J.+T. Ochutnávají Kubánské víno, je sladký jak cumel. Večer jdou na diskotéku, J. odněkud vytahuje čistou košili a džíny. Kuba

V našem pokoji prý spal Che v revolučních chvílích. Vypadá to, že od té doby nikdo nepřevlíkal postele. Aspoň konečně využijem spacáky.

Nahoru
13.3.2012
Mapa

Santa Clara

město Che

SMS od P.: komplikace, neví kdy přijedou, s ubytkem asi počítat nemáme. Tak to o moc přijdou. Terka líčí zážitky z diskotéky, hrála tam ABBA, všichni tam byli homosexuálové a k pití měli jen zelenou vodičku s alkoholem.

Ráno nikam nespěcháme, prší a na prohlídku města máme minimálně den. Kuba Kuba

Jdem se podívat na bagr, kterým Che vykolejil vlak a dovršil tak revoluci, do vykolejených vlaků je vstup 1CUC. Pak Chegevarův pomník (obrovská socha na betonovém podstavci), muzeum (telefon, kterého se Che dotkl, koňské sedlo, jeho plášť, bambitka, fotky z dětství) a mauzoleum (vytesané busty spolurevolucionářů) a hřbitov (hroby i pro spolurevolucionáře, kteří ještě nestihli zemřít). Je tu kolem dost onáramkovaných turistů z all inclusive hotelů, které sem navážejí autobusy, a hlídači, kteří nepustí nikoho s batohem a foťákem.

Zatím SMS od P., přijedou až ráno, takže jdeme pánovi vysvětlit, že už nechceme další dvě postele. Ještě že umí trošku anglicky.

T. se tady zasnoubila s 20letým Kubáncem, který uměl anglicky 4 slova (hands, eyes, hair, beautiful). Kuba Kuba Kuba Snažíme se využít minislovníček v LP, ale věty typu „myslíte, že zde mohu kojit“ nám opravdu k ničemu nejsou.

Pak ještě návštěva zoo, což jsou jen sochy zvířat, a navíc mají zavřeno, piňakoláda, k večeři hnusopizza a já konečně sehnala nabíječku na foťák, pan domácí z mých zufalých gest pochopil, že nemám už 3 dny čím fotit.

Nahoru
14.3.2012
Mapa

Zátoka sviní

zase spolu

Spěcháme na nádraží vyzvednout P.+H., docela nás zdržel pan domácí, který se nás při odchodu rozhodl zasvětit do tajů přípravy rýže s fazolema. Jeho anglicko-španělsko-pantomimický výklad trval přes půl hodiny a vůbec nic si nedělal z našeho netrpělivého přešlapování.

Po městě ani moc nebloudíme, akorát jsme až po docela dlouhé době přišli na to, že čekáme na jiném nádraží, než ti dva přijeli. Nakonec jsme se ale šťastně shledali, naložili je a udělali jim okružní prohlídku po městě- v rychlosti pomník a bagr, a už frčíme dál na západ, do Havany. Cestou ještě musíme stihnout zátoku sviní, protože to je prostě povinnost pro každého návštěvníka Kuby.

Na pláži teda není vůbec nic, krom divného vlnolamu, písku a vody. Na silnici jsou akorát tuny přejetých krabů, Kuba Kuba je to takovej místní přirozenej výběr, chodí se totiž přes silnici rozmnožovat. Přežijí jen jedinci, kteří se umí pořádně rozhlídnout na obě strany. Chudáci.

Máme už úplně vyždímanou nádrž a benzinka nikde, ale stáli u nás asi Kubánští bohové a nechcípli jsme uprostřed dálnice. Docela spěcháme, musíme vrátit auto. Aby to bylo zajímavější, na železničním přejezdu jsme ťukli auto za náma. Naštěstí bez následků. Hodinu před zavíračkou půjčovny bušíme na dveře casa particular, kde jsme byli ubytovaní první noci. Mají tradičně plno a vedou nás do jiného domu, krásného, koloniálního, s 5metrovými stropy.

P.+H. vyprávějí, jak se měli na východě ostrova. Kuba Vytahují kupu suvenýrů, které vyměnili za své oblečení a krém Nivea (máme s T. co dohánět). Honzu pokousal pes, doktorka mu tvrdila, že na Kubě vzteklina není, nicméně tato epizodka má dohru na infekčním oddělení na Bulovce, kde si Honza právě prevetivně vzteklinu léčí.

Vyrážíme shánět suvenýry a na večeři (za 7CUC krevety s rýží, buben, korálky, a další kravinky). Kuba Kuba Kuba Jirkovi se nabídla prostitutka za 25CUC, bohužel nevíme, co za služby bylo v ceně. Přebalujem na cestu do Viňales, krosny si nechame u domácích.

Nahoru
15.3.2012
Mapa

Viňales

tabáková pole

Ráno sháníme lístek na autobus do Viňales, ale cestou nás přemluví týpek, Kuba že nám dohodí taxikáře za stejnou cenu jako bus (12CUC/os.), bude to o 3hodiny rychlejší a pojedeme Kuba amerikou! Je to chevrolet, dost vrže, nemáme pásy, blinkry a v sedadle je trampolína, ale auto je krásný.

Ve městě se s námi taxikář rovnou dohodl i na odvozu v sobotu, ale moc mu nevěříme, nejsme včerejší, tak to s ním domlouváme na hodně brzo ráno, ať máme rezervu případně sehnat něco jinýho.

Jdeme se ubytovat (casa particular co jsme měli zarezervovanou je tradičně plná) a vyrážíme na prohlídku okolí. Viňales je božsky klidné místo, nikdo tu na nás nic nehaleká, nenutí, nenabízí, není tu provoz. J. ujíždí na ananasové pizze, Kuba Kuba ostatní shánějí restauraci, kde by se dalo normálně najíst za nacionální. Všichni nás odkazují do podniku, kde přímo před náma začali přepisovat ceny z národních na CUC.

Jeden týpek se s námi skamarádil a slíbil sehnat levnou jídelnu. Vede si nás přes celé město v zástupu a na všechny haleká že jsme jeho přátelé z Čech. Představuje nás svému synovi, sportovnímu doktorovi (zajímavé- slovo deportivo nemá nic společnýho s deportací, ale týká se sportu). V restauraci kam nás doved mají taiky ceny v CUC, ale my můžeme platit s výhodnějším kurzem CUPama. Máme kuře s rýží za 100, ultra alkoholické mojito za 50 (s P. Mojito nic neudělalo, je z ní pěkná alkoholička).

Pak dem do tabákové farmy, kde se suší listy a motají se z nich doutníky. Přímo v chýši jedné ženštiny před námi doutník rolují z toho, co jim vyrostlo na zahrádce a prodávají 20ks za 15CUC Kuba Kuba Kuba (po bouřlivém smlouvání). Ještě s ní domlouváme na zítra výlet na zvířatech (nevíme na jakých) k jezírku na koupání. V LP píšou, že když chcete jezírko najít, máte se zeptat místních, rádi vám poradí. Tak oni vás tam i rádi dovedou, ale za 8CUC/os.

Procházka byla pěkná, Kuba Kuba červená hlína tabákových polí se nám nesmazatelně vryla pod kůži. Jednomu místnímu Kuba jsme vypili zásoby ananasové a guabové šťávy (sklenička za 2kč, to asi bude drsný dojezd). Jinak je tu dost problém sehnat jídlo za normální cenu, obchodníčci rychle reagují na bující turismus. Ráno jse kupovali trs banánů za 5 CUP (5kč) a odpoledne tamtéž nám ho už nuili za 5CUC (100kč). Cena vody v PETkách taky roste doslova každým dnem.

Poslední čisté kalhoty jsem si umazala od výborného Kuba Kuba masovo-ovocného špízu. Večer se vracíme do restaurace kde jsme byli na oběd, na luxusní piňacoládu (P. pro mojito),majitel nám hraje na kytaru a pěje tklivé písně o lásce. Kuba Kuba

No a na závěr šokující zjištění- ananasy nerostou na stromech! Kdo to moh tušit, vždyť pouze tři z pěti členů výpravy jsou biologové.

Nahoru
16.3.2012
Mapa

Viňales

tabáková pole

Při snídani jsme se rozhodli, že zvířecí výlet odpískáme, a že jezírko ke koupání najdeme sami a zadarmo. Přišla SMS od táty, že nám o hodinu dřív posunuli let..Iberie no. Ve včerejší restauraci objednáváme na večer selátko (usmlouvali jsme cenu 6CUC/os. + musíme pít hodně koktejlů, což nebude problém). Vybíráme další peníze a kupujem poslední vodu ve městě (už zase zdraženou).

Cestou k jezírku naštěstí potkáváme hloučky turistů s průvodci, takže je chvílema sledujeme, chvílema se poptáváme, jinak bysme to nikdy nenašli. Jezírko je v jeskyni, vstup 3CUC, voda je v něm průzračně čistá, protože je přefiltrovaná přes hory (tak nějak to tu povídají). Jeden z průvodců se se mnou zasnoubil (říkala Péťa). No narozdíl od Terčinýho snoubence, ten můj má bílýho koně, neni to už dítě a umí 3 věty aglicky, takže vedu.

Kuba Kuba Kuba Kuba Kuba Kuba Cestou zpátky z jeskyně jdeme hledat místní atrakci- prehistorickou malbu na skále (Mural De la Prehistorica), což je malba zobrazující mušli a člověka (rozuměj evoluci) a vznikla před 10 lety, aby podpořila Viňaleský cestovní ruch. Autobusy sem přivážejí all inclusive turisty, vstupné ke skále se platí, ale mnohem lepší výhled je zdálky zadarmo.

Je strašný vedro, není se kam schovat, už i J. vypadá, že je spokojen se svým opálením. Akorát mi nese batoh, takže asi bude mít bílá záda ? . Péťa se osvěžuje v bazénu v hotelovém komplexu pro kubánskou smetánku (samozřejmě to není zadarmo), ale tou dobou už začíná pršet. Na cestu zpátky si bereme koč (povoz s chudákem koníkem), už pěkně leje. Koč nás vyazuje před městem, protože je nelegální vozit turisty. Svačíme zase špíz, těžce návykové banánové chipsy a ještě návykovější štávu z guabe. Jakože mi poprvé moc nechutnalam, teď bych jí pila pořád.

Kuba Kuba Neúspěšně se ze sebe snažíme smýt rudý viňáleský prach a razíme na prasečí párty.

Nahoru
17.3.2012
Mapa

Havana

a zas domů

taxikář z havany se smaozřejmě neozval, takže vstáváme brzo a jdem shánět nějakou alternativu. Ta na sebe nenechala dlouho čekat a za ještě oříznivější cenu nám Péťa domluvila Pontiaca. Tak konečně vím, jak to legendární auto vypadá. Akorát nás jede celkem 7, řidič přibral svýho kamaráda. Z Havany berem další taxík na pláž Playa de Este, protože máme ještě moře času, tak si chcem naposled užít moře (báseň). Taky se musíme doopálit, protože to by nešlo vracet se do Prahy s neopálenými rukávy a podobně.

Předávkovaní sluncem jedeme za bývalou českou konzulkou Helenou, u které P. domluvila doutníkový obchod. J.+T. berou asi tunu doutníků, chtějí jejich prodejem v Čechách zaplatit tuhle cestu ?). Z předměstí, kde Helena bydlí, se ale nemůžeme za nic dostat- autobusy jsou plné k prasknutí a amerika, do které bysme se naskládali všichni, do takových končin nezabloudí. Nakonec bereme za vděk cocotaxi (taková motorka s přístřeškem).

V Havaně nakupujem rumy (12CUC 0,75l 7letýho), přebalujem (zázrak se stal- dokázala jsem zabalit 3 flašky rumu, krabici doutníků a buben, šutry a dřevěnou sošku a ani to netrvalo celý večer). Kuba

Ještě poslední mojito na střeše hotelu, kde jsme zahajovali naší kubánskou pouť. Jirka tam dorazil s půl hodinovým zpožděním, zdrželi ho na bytě divný lidi...začíná vyprávět- včera přistihl v restauraci se selátkem číšnici, kterak přes kapesník do telefonního sluchátka někomu šeptá cosi o Češích. Za zmínku stojí, že jsme u stolu vesele probírali téma Guantanámo. Dnes na naší casa particular dorazilo plno lidí, které jsme nikdy neviděli. Jeden tvrdí, že je otec pana domácího, ale narozdíl od něj má až nechutně výbornou angličtinu. Ostatní ani netvrdí nic. Jirky se chlápek ptá na jeho politický názory. Jirka zachraňuje situaci tím, že v sebeobraně vytahuje knihu od Cheguevary a v superlativech se rozpovídá o Kubě i Fidelovi. Nevím sice, jestli si to Jirka vymyslel, ale docela se třásl, když nám to vyprávěl, tak se začínáme třást taky.

Cestou zpátky na ubytko uzavíráme sázky, jestli nás nechají odjet na letiště, nebo jestli nás zabásnou už v Havaně. No naše obavy se nepotvrdily, na letiště se ještě naposled projedem amerikou. Snažíme se utratit poslední drobný- nakupujem čokolády, přívěšky na klíče a jídlo. O to milejší pak bylo překvapení na imigračním, když po nás úplně bez varování najendou chtěli zaplatit 25CUC jakožto odletovou taxu. Taky se o tom mohla Iberie někde zmínit. Naštěstí je na letišti bankomat a naštěstí má Honza funkční kartu, takže vybírá pro nás všechny. Oba lety šly hladce, z Mnichova nás odvezli rodiče (bez jejichž odvozu a přívozu bysme si museli brát další dva dny dovolený navíc) a mě z Příbrami táta. Tak to je konec. Hurá.

Nahoru

Doma nám moc chybí smažená pizza a banány. Chybí mi, že mě při cestě po ulici nezastavují taxikáři a naháněči ubytování. Vzpomínáme na nejkrásnější moře na světě, rušná a fotogenická města, krásnou kubánskou přírodu, prázdné regály v obchodech a na chudé, ale srdečné lidi. Taková je Kuba právě teď, za pár let asi už nebude.

Zpátky

Praktické info

Ubytování
Doprava
Průvodce
Co s sebou
Měna
Ceny
Celková cenová bilance

Ubytování

Nejspolehlivější, a taky asi jediný legální, způsob ubytování je v casa particular, tzn. v domácnostech u místních. Tyto domácnosti jsou označeny štítem s modrou kotvou a i když třeba zrovna nemají volný pokoj, obvolají klidně celé město, aby vám sehnali náhradu u svých známých. Je to pro ně hodně výhodný byznys- platí se v CUC cca 20-25 za pokoj (ta cena musí být regulovaná státem, po celé Kubě se nelišila bez ohledu na kvalitu ubytka).

Pokoje vdycky byly vybaveny vlastní koupelnou a wc a byly čisté (to taky asi kontroluje stát). Vždy nám byla nabídnuta snídaně + večeře, což je ještě výhodnější byznys- ovoce a zeleninu seženou na trhu doslova za pár babek, od turistů si ale opět účtují v CUC (3-6 snídaně, koelm 8 večeře).

Důležité ale je, že lidé, kteří tímto způsobem podnikají, ovádějí státu každý měsíc hodně vysoké poplatky za každý pokoj (kolem 250 CUC) bez ohledu na to, jestli se jim pokoj podařilo pronajmout nebo ne.

První věc, kterou po vás buou chtít, jakmile překročíte práh jejich domu, je odevzdání pasů, vyplnění imigračních formulářů a podpisy bůhvíčeho. Na imigrační musí nahlásit své nájemníky hned druhý den, ať se děje co se děje.

Doprava

Dopravovali jsme se autem, je to nejpohodlnejší a nejdražsí varianta cestování po Kube. Každopádne ušetrí hodne, ale opravdu hodne casu.

Autobusy dálkové jsou vyhrazeny pro turisty a jsou vysoce klimatizované (vyzkoušeli P.+H.). Napr. cesta Havana-Vinales vyjde na cca 12CUC.

Taxíky jsou oficiální (žluté), drahé, a pak neoficiální (žigulíky a ameriky), kde se dá cena dobre usmlouvat a vydou levne, zvlášt cestujete-li ve více lidech. Speciální varianta jsou koc (vozíky tažené konmi), ale ty údajne nesmí vozit turisty.

Autobusy MHD jsou sice skoro zadarmo, ale jsou preplnené (my jsme se do žádného nenarvali) a jejich zastávky nebývají oznaceny (o jízdních rádech vubec nemluvím). Je treba se doptat místních.

Stopem jezdí hodne Kubáncu, protože nereší, kdy na místo prijedou (jako ne v kolik, ale který den). Za stop se platí (CUP), my jsme teda po nikom nic nechteli a ani nám nikdo nic nenutil, ale meli pripravenou bankovku.

Zpátky

Průvodce

Jako pruvodce nám stacil LP, i když klasicky s drobnými nedostatky. Rozhodne nestací spolehnout se na slovnícek vzadu- legendární veta "myslíte, že zde mohu kojit?" by me od smrti hladem opravdu nezachránila.
Zpátky

Co s sebou

Když v průvodci psali, že si máme vzít s sebou hodně mysli tyčinek, nevěděla jsem jak moc je to důležitá pravda. Na Kubě nejde sehnat nic k jídlu, takže člověk vezme zavděk jakýmkoliv drobkem dovezeným z Čech.

Jinak bylo úplně zbytečné tahat 3 mikiny, bundu, spacák, tenisky a ponožky. To pro příště.

Všude nás varovali před moskyty a nutili repelenty...tak jeden jsme si koupili, ale nepoužili ho. Jediný hmyz, na který jsme v březnu narazili, byli dva komáři v noci na jednom z pokojů. Ale jak to vypadá v jiných měsících, těžko říct.

Taky jsme s sebou táhli různé plyšáky, čokoládky a pastelky. Myslim, že místní už si začínají zvykat na turisty, a raději by CUCy než nějaký blbosti. Ale propisky jsme udali snadno, čokolády pro děti snědli sami a plyšáci udělali pár dětem radost.

Zpátky

Měna

Na Kube platí dvojí mena pro zmatení trídního neprítele. Konvertibilní pesa (CUC) jsou neco jako bony, dostanete je ve smenárne za Eura (americké dolary momentálne nemají rádi, penalizují jejich výmenu). Kurz je cca 1CUC= 20 Kc. K CUCum nemá bežný Kubánec prístup a proto je po vás porád chce, za cokoliv (za vyfocení, za jídlo, za radu, za laskavost). Platí se s nima v bežných turitických restauracích, v tuzexech, za ubytování, za taxíky.

CUP je nacionální peso, dostanete je ve smenárne za CUC. Kurz je cca 1CUP= 1Kc. Zaplatit se s nima dá u stánku s rychlým obcerstvením (rozumej rychlou pizzou) a v místech, kam se ješte moc nerozšíril turismus (takových míst ale ubývá doslova každou hodinou). Nutili jsme je žebrákum, nekdy si ani nevšimli, že nedostali CUC, nekdy protestovali, ale to meli smulu.

CUP a CUC vypadají dost podobne, po pár dnech praxe se je ale clovek naucí rozlišovat (ale svojí kapsa v penežence se hodí). A je duležité vždycky se predem zeptat, jestli cena uvedená u zboží v CUP nebo CUC, nejde to poznat (pizza za 5 muže být klidne v CUC i CUP, ale v CUC je to zlodejna).

Zpátky

Ceny

Ceny se dost liší podle toho, jestli se vám podarí zaplatit v CUP, nebo jestli z vás místní vydolují CUC. Tady jsou príklady priblížných cen nekterých vecí (víc toho stejne nejde sehnat, takže je to vlastne kompletní prehled kubánské ekonomiky :) )

Pizza ve stánku 5-20 CUP

Trs banánu 10 CUP

1 rajce 1-2 CUP

Voda v 1,5 PET 1-1,50 CUC

Sušenky (tuzex) 1,50-2,50 CUC

Plechovka párku (tuzex) 2,0 CUC

Ubytování 20-25 CUC/ pokoj

Snídane na ubytování 3-6 CUC

Vecere na ubytování 5-10 CUC

Hlavní jídlo v restauraci 7-12 CUC

Mojito (restaurace) 2,50-3 CUC

Džus (restaurace) 1-2 CUC

0,75l Rumu (7 letý) 12 CUC

Benzín asi 1,80? CUC/ 1l

Suvenýry- sošky kolem 3 CUC, pouzdra na doutníky kolem 1CUC, korále 1-5CUC, buben 15 CUC :) ...dá se smlouvat

Zpátky

Celková cenová bilance

Celkem nás to stálo asi tak 34.000 (17.000 letenka, auto dohromady na 10 dnu cca 18.000 bez benzínu), což je docela dost na to, že jsme žili 2 týdny o pizze a banánech.

Zpátky