Irsko

  Jak jsme v Irsku řídili vlevo

Proč právě Irsko , Praktické info , Deník z cesty , Fotky- heslo na požádání

Proč právě Irsko

Po loňském putování po krásném, leč poněkud vyprahlém Karpathu jsme potřebovali trošku zelenější dovolenou. A která země je zelenější než právě Irsko?

Praktické info

Ceny

Irsko je poměrně drahá země, asi nejvíce se nám na celé akci vyplatily zpáteční letenky od irské společnosti Ryanair za 3500 kč vč. poplatků na osobu.

V kempu se člověk může ubytovat za cenu kolem 10€, v hostelu se pak (trvá-li na soukromém pokoji) ceny pohybují od 30€ výš, v noclehárně kolem 15€.

Jídlo v restauraci lze pořídit od 20€. V obchodech stojí 1,5l láhev vody cca 2€, za 1€ si ve vybraných obchodech můžete doplnit 5l kanystr pitnou vodou. Oblíbené muffiny za 2-3€.

Doprava

Vlaky jsou v Irsku velmi drahé (zvýhodněná zpáteční jízdenka Dublin – Galway 44€), vyplatí se jezdit autobusem. Nicméně půjčení auta se nám zdálo jako nejpohodlnější varianta. Za 4 dny jsme u společnosti Dooley zaplatili 5200 kč a projezdili benzín za 60€.

Řízení vlevo dělalo našemu panu řidiči DROBNÉ problémy jen první den, pak si docela zvykl. Kruhové objezdy jsou prostě všude a doporučujeme předem prostudovat pravidla. Vhod nám také přišla zapůjčená GPS, bez které bychom v centru Galway bez nadsázky bloudili patrně ještě teď.

Deník z cesty

Úterý (1.7.) , Středa (2.7.) , Čtvrtek (3.7.) , Pátek (4.7.), Sobota (5.7.), Neděle(6.7.) , Pondělí(7.7.) ,
1.7.2008

Úterý

Hned na letišti v Praze jsme si užili svých 5 minut slávy, to když nás od letadla zavolala bezpečnostní služba k našim nebezpečným zavazadlům- pokusili jsme se totiž do Irska propašovat 2 propanbutanové bomby (na vaření), což neprošlo. Naštěstí nás nezatkli a dokonce slíbili (a posléze i dodrželi) obě bomby uschovat a po našem návratu navrátit (to vše zdarma).

V Dublinu jsme přistáli po poledni do deště – vítaná změna po vedrech trpěných v Praze. Bez dlouhého otálení jsme se přesunuli busem na nádraží v Heustonu, odkud nám jel vlak do Galway, bohužel až za několik hodin, protože nám jeden odjel před nosem.

Čekání nám ukrátil odpočinek v místním parčíku parčík monument Nádraží Heuston a čilé mejlování s autopůjčovnou kvůli technickým problémům s platbou a vyzvednutím auta.

K večeru jsme po asi 2,5 hodinové pohodlné cestě skončili v Galway, v předem objednaném 4 lůžkovém pokoji v hostelu Barnacles . Zalehli jsme až po dalším mejlování s autopůjčovnou a noční procházce po Galway (slunce tu prakticky nezapadá, takže pro nás není problém zůstat venku do půlnoci).

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda
2.7.2008

Středa

Ranní vstávání v 6:30 nám díky časovému posunu nečinilo skoro žádné problémy :) po rychlé snídani kterou nám hostel Barnacles nabídl v ceně ubytování vyrážíme odchytit taxíka na letiště, protože na letiště se jinak takhle brzy nelze dostat – za celý den je na letiště vypraven jediný bus, a to po poledni (slova Barnacleského recepčního), navíc taxíků je na mostě plno, stačí si vybrat (opět slova recepčního). Nu na mostě žádný taxík nebyl, krom jednoho podvodného, který se nás pokusil odvézt na letiště za notně nadsazenou cenu. Po chvíli zmateného pobíhání a lehké nervozity (v 8:00 na nás na letišti čeká k vyzvednutí auto) jsme zjistili, že jsme stáli na špatném mostě. Inu stane se, na druhý pokus jsme skutečně našli stanoviště taxíků a jeden zvlášť milý a hovorný taxikář nás hodil na letiště za 20€.

Přijeli jsme jentaktak, pán z půjčovny Dooley už na nás netrpělivě čekal. Tato půjčovna nemá na Galwayském letišti žádnou kancelář, takže najít konkrétního člověka byl trošku problém. Ještě že je to letiště tak miniaturní.

Půjčili jsme si auto, připojistili se, naskákali do něj, a vyjeli..a po 1 metru jsme nabrali obrubník (zleva samozřejmě). Auto se ukázalo jako mega široké, což Michalovi (jediný ochotný řídit) činilo poněkud problémy, hlavně ze začátku, kdy jsme často levou částí takřka sjížděli ze silnice. Snaha vyhnout se pověstným kruhovým objezdům nebyla korunována úspěchem, jen při vyjíždění z města jsme jich s hrůzou v očích a děsem v hlase absolvovali asi 20. Auto bylo mega široké nejen pro nás, ale i pro irské úzké silnice, vřele doporučujeme půjčit si co nejmenší autíčko.

No ale vyjeli jsme a jeli jsme, směr Cleggan, což je malý přístav na západním pobřeží a vyplouvají odsud lodě na Inish Bofin. Ta naše v 10:30, kterou jsme opravdu chtěli stihnout, nám uplavala o 30 sekund což zamrzí, protože další měla jet až ve 14:00. Tak jsme zatím nakoupili, přebalili věci, prozkoumali místní pláž a obrovské chaluhy (hnědé řasy ;) a ve 14:00 jsme se konečně nalodili. Zpáteční lístek za 20€ na osobu zahrnoval nejenom 30minutovou plavbu, ale také pouťovou atrakci, to když několikametrové vlny pohazovaly naším malým plavidlem jako s hračkou, a do toho nás pěkně oplachovala mořská voda.

Na ostrově nás přivítalo opravdu nádherné počasí a krásná krajina. Ubytovali jsme se ve stanu na zahradě nebo pastvině místního hostelu Inishbofin hostel (vzdálen asi 800m od mola, ale s bagáží a ve vedru mi to přišlo jako minimálně 1 km), uvařili si večeři -foto- v hostelové kuchyňce a půjčili si kola (10€ na osobu a den), abychom ostrov lépe prozkoumali. Navštívili jsme krásnou pláž s kozama, útesy bez tuleňů (ty nám sliboval průvodce i místní mapy) a travnaté pastviny, no nádhera. Zalehli jsme až po další večeři, ještě za světla, kolem jedenácté.

Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Legenda Mapa Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka Fotka
3.7.2008

Čtvrtek

Další krásný den na Inish Bofinu nás přesvědčil o tom, že není krásnějšího místa na zemi, a že bychom tu chtěli zemřít, nebo alespoň strávit o den déle. Čas nás ale tlačil, tak jsme sbalili svých 5 švestek a vydali se po snídani do přístavu, odkud nejela žádná loď, což nás zaskočilo. Ukázalo se, že nám jedna opět uplavala a další jede až v jednu. Čas jsme strávili na pobřeží a v hospůdce, kam nás Oana pozvala na výbornou zmrzku (v parném dni přišla vhod).

V Clegganu jsme se zase nalodili do auta (zaparkováno bylo na místním speciálním parkovišti za 3€ na noc) a vyrazili do Connemarského národního parku. Důchodci plahočící se po jediné, dokonale upravené cestičce vedoucí k místní hoře a 2 „divocí“ poníci pasoucí se v ohradě nás ale nijak nezaujali a proto jsme národní park po chvíli opustili.

V místní vesničce Letterfrack jsme koupili mapu (jak se později ukázalo zcela zbytečnou) Connemary a vydali se hledat Old Monastery Hostel , kde jsme se měli v plánu ustanovat. Hostel byl opravdu velmi zvláštní až divný, majitelé francouzští hippies ho používají jako skladiště. Nejdivnější byly koupelny a záchody v jednom, ozdobené modrými žárovičkami a s podivnou duchovní hudbou linoucí se z reprodukorů. WC v hostelu Ještě že jsme se mohli vyspat ve vlastních stanech na zahradě za 10€ na osobu.

K večeru jsme se šli projít, hledajíce pobřeží a moře, leč nebyli jsme úspěšní. Connemara si jistě zasloužila víc naší pozornosti a hlavně času, prý je to nejkrásnější oblast v Irsku, ale nějak se nám tu krásu nepodařilo objevit, škoda.

Mapa
4.7.2008

Pátek

Ráno jsme se nechali divnými majiteli divného hostelu pohostit, mj. stále oblíbenějším vločkovým chlebem, který by možná lépe posloužil jako zbraň (plátek váží asi půl kila) než jako potrava. Žádné jiné pečivo podobné našemu chlebu se v celém Irsku nevyskytuje, až na vcelku normálně vypadající, leč vzácné, bagety.

Po snídani jsme se vyjeli opět hledat krásy Connemary, a opět neúspěšně. Skončili jsme v pověstné rybářské vesničce Roundstone, která podle mě přetnutím velkou silnicí ztratila své kouzlo. Pojedli jsme něco humrů a ryb humr a navštívili středisko, kam se sjíždějí „davy bubeníků z celého světa“, protože zde jistý pán Malacha Kearns vyrábí proslulé bubny. Místo jeho pověstné dílny, manželky malující ornamenty a davů bubeníků jsme ale našli jen turistické středisko se suvenýry, turisty, a Češkou naštvanou na své zaměstnavatele-vykořisťovatele. Alespoň jsme nakoupili blbůstky pro naše blízké a jeli dál, přes Galway (18 kruhových objezdů) do Kinvarry a kousek za ní, do vesničky Doorus, kde nám za malý poplatek mělo být umožněno přenocovat na pláži (info z průvodce).

Nocleh na pláži spočíval v noclehu mezi karavany v karavan kempu, malý poplatek spočíval ve 4€ za osobu. Kemp nás nenadchnul – záchody už byly zamčené, sprcha žádná, okolí nic moc, ale je třeba zmínit rapidně zhoršující se počasí, zimu a vítr hrozící rozlomit naše krásné stany, což mohlo ovlivnit náš úsudek.

Radim se pokusil využít zbrusu novou propanbutanovou bombu k uklohnění večeře, ale z technických důvodů se nezadařilo, přestože pročetl návod. vaření večeře v Doorus kempu Kdyby někdo neměl žaludek na spaní mezi karavany, kousek od pláže je hostel za asi 16€ na osobu.

Jinak hostel a pláž jsme našli jen díky stopujícímu Radimovi a přívětivosti místních usedlíků, kteří nás nechali jet za svým vozidlem a trpělivě na nás čekali na každé křižovatce, aby nám ukázali kam máme odbočit.

Mapa
5.7.2008

Sobota

Noc jsme přečkali my i naše stany, mohli jsme se tedy docela brzy ráno vydat k jednomu z největších turistických taháků na západním pobřeží – Mohérovým útesům (Cliffs of Moher).

Krátce po našem příjezdu sem začaly přeplněné zájezdové autobusy svážet davy turistů ze všech koutů světa, tak jsme udělali několik fotek, navštívili turistické centrum a pádili pryč. Vřele doporučujeme v turistickém centru absolvovat prohlídku, jejíž název slibuje návštěvu útesů, virtuální prohlídku a ještě několik zajímavých věcí. Z pouhých 15€ jsme si pak mohli prohlédnout fotky a dokonce video z Moherového útesu! No neberte to. Jinak za parkování auta se platí 8€, jiná vstupenka na útesy naštěstí není požadována.

Rozjeli jsme se tedy pryč, zpátky na sever do Galway. Cestou jsme navštívili několik zajímavých míst - pěknou příměstskou pláž, kameny naskládané na sebe jakožto hrobka – oficiální název zapomenut, jeskyni s medvědím brlohem (Aillwee) , sušili stany a nakonec dorazili do kempu na okraji Galway (8 kruhových objezdů).

Dublin Dublin

Kempovné nás stálo 10€ na osobu, vyjímečně bez snídaně, a jak se ukázalo,i bez sprch a vařičů – za vše se platilo v podobě žetonů (sprcha pak vyšla na 1€ stejně tak jako 20minut vaření na vařiči v kuchyňce). Pojedli jsme, vypucovali auto které během našeho cestování dostalo dost zabrat, a jali se spát.

Mapa
6.7.2008

Neděle

Vstali jsme velmi brzy a rozjeli se na Galwayské letiště vrátit auto. Pán bez kanceláře tam nebyl, tak jsme po chvíli okounění vhodili klíčky od auta do nějakého kastlíku...snad skončilo ve správných rukou. Do centra nás opět zavezlo tágo, zde jsme byli opět pozváni, anglicka snidane tentokrát na klasickou anglickou snídani a pak se naše cesty rozdělily – já s Michalem jsme vlakem putovali do Dublinu, zatímco Radim s Oanou zůstali v Galway a do Dublinu se vydali až v noci, jejíž zbytek strávili na letišti čekáním na nás a na letadlo.

My se zatím s ubytovali v hostelu Mercers Court v centru Dublinu (90€ dvoulůžkový pokoj se studenou sprchou) a po městě se trošku prošli, okolo kanálu The Grant Canal, navštívili park Dublin (St. Stephen's Green Park), viděli krásný kostel The Pepper Cannister Church, nakoupili další dary, ochutnali pravý burger z Burger Kinga a pravou horkou čokoládu v kelímku s víčkem od Buttlers (slavná firma) a kolem 20:00 jsme zapadli do postele a spali jako zabití.

Nákupní centrum Dublin Dublin Dublin Dublin


Mapa
7.7.2008

Pondělí

Ráno nás na letiště hodil pro změnu taxík, se speciální ranní přirážkou nás vyšel skoro na 40€ no hrůza; a z letiště už tradá domů, pro změnu z deště do deště

Po rekapitulaci celé akce musím říct, že bez Michala a jeho statečného přístupu k řízení vlevo bychom neviděli asi ani 1/10 z toho, co jsme stihli za tak krátký čas s autem. Také mu děkuji za důkladnou recenzi a připomínky k tomuto textu.