Proč právě Irsko , Praktické info , Deník z cesty , Fotky- heslo na požádání
V kempu se člověk může ubytovat za cenu kolem 10€, v hostelu se pak (trvá-li na soukromém pokoji) ceny pohybují od 30€ výš, v noclehárně kolem 15€.
Jídlo v restauraci lze pořídit od 20€. V obchodech stojí 1,5l láhev vody cca 2€, za 1€ si ve vybraných obchodech můžete doplnit 5l kanystr pitnou vodou. Oblíbené muffiny za 2-3€.
Řízení vlevo dělalo našemu panu řidiči DROBNÉ problémy jen první den, pak si docela zvykl. Kruhové objezdy jsou prostě všude a doporučujeme předem prostudovat pravidla. Vhod nám také přišla zapůjčená GPS, bez které bychom v centru Galway bez nadsázky bloudili patrně ještě teď.
V Dublinu jsme přistáli po poledni do deště – vítaná změna po vedrech trpěných v Praze. Bez dlouhého otálení jsme se přesunuli busem na nádraží v Heustonu, odkud nám jel vlak do Galway, bohužel až za několik hodin, protože nám jeden odjel před nosem.
Čekání nám ukrátil odpočinek v místním parčíku
a čilé mejlování s autopůjčovnou kvůli technickým problémům s platbou a vyzvednutím auta.
K večeru jsme po asi 2,5 hodinové pohodlné cestě skončili v Galway, v předem objednaném 4 lůžkovém pokoji v hostelu Barnacles . Zalehli jsme až po dalším mejlování s autopůjčovnou a noční procházce po Galway (slunce tu prakticky nezapadá, takže pro nás není problém zůstat venku do půlnoci).
V Clegganu jsme se zase nalodili do auta (zaparkováno bylo na místním speciálním parkovišti za 3€ na noc) a vyrazili do Connemarského národního parku. Důchodci plahočící se po jediné, dokonale upravené cestičce vedoucí k místní hoře a 2 „divocí“ poníci pasoucí se v ohradě nás ale nijak nezaujali a proto jsme národní park po chvíli opustili.
V místní vesničce Letterfrack jsme koupili mapu (jak se později ukázalo zcela
zbytečnou) Connemary a vydali se hledat
Old Monastery Hostel , kde
jsme se měli v plánu ustanovat. Hostel byl opravdu velmi zvláštní až divný,
majitelé francouzští hippies ho používají jako skladiště. Nejdivnější byly
koupelny a záchody v jednom, ozdobené modrými žárovičkami a s podivnou duchovní
hudbou linoucí se z reprodukorů.
Ještě že jsme se mohli vyspat ve
vlastních stanech na zahradě za 10€ na osobu.
K večeru jsme se šli projít, hledajíce pobřeží a moře, leč nebyli jsme úspěšní. Connemara si jistě zasloužila víc naší pozornosti a hlavně času, prý je to nejkrásnější oblast v Irsku, ale nějak se nám tu krásu nepodařilo objevit, škoda.
Po snídani jsme se vyjeli opět hledat krásy Connemary, a opět neúspěšně. Skončili jsme v pověstné rybářské vesničce Roundstone, která podle mě přetnutím velkou silnicí ztratila své kouzlo. Pojedli jsme něco humrů a ryb
a navštívili středisko, kam se sjíždějí „davy bubeníků z celého světa“, protože zde jistý pán Malacha Kearns vyrábí proslulé bubny. Místo jeho pověstné dílny, manželky malující ornamenty a davů bubeníků jsme ale našli jen turistické středisko se suvenýry, turisty, a Češkou naštvanou na své zaměstnavatele-vykořisťovatele.
Alespoň jsme nakoupili blbůstky pro naše blízké a jeli dál, přes Galway
(18 kruhových objezdů) do Kinvarry a kousek za ní, do vesničky Doorus, kde nám
za malý poplatek mělo být umožněno přenocovat na pláži (info z průvodce).
Nocleh na pláži spočíval v noclehu mezi karavany v karavan kempu, malý poplatek spočíval ve 4€ za osobu. Kemp nás nenadchnul – záchody už byly zamčené, sprcha žádná, okolí nic moc, ale je třeba zmínit rapidně zhoršující se počasí, zimu a vítr hrozící rozlomit naše krásné stany, což mohlo ovlivnit náš úsudek.
Radim se pokusil využít zbrusu novou propanbutanovou bombu k uklohnění večeře,
ale z technických důvodů se nezadařilo, přestože pročetl návod.
Kdyby někdo neměl žaludek na spaní mezi karavany, kousek od pláže je hostel
za asi 16€ na osobu.
Jinak hostel a pláž jsme našli jen díky stopujícímu Radimovi a přívětivosti místních usedlíků, kteří nás nechali jet za svým vozidlem a trpělivě na nás čekali na každé křižovatce, aby nám ukázali kam máme odbočit.
Krátce po našem příjezdu sem začaly přeplněné zájezdové autobusy svážet davy turistů ze všech koutů světa, tak jsme udělali několik fotek, navštívili turistické centrum a pádili pryč. Vřele doporučujeme v turistickém centru absolvovat prohlídku, jejíž název slibuje návštěvu útesů, virtuální prohlídku a ještě několik zajímavých věcí. Z pouhých 15€ jsme si pak mohli prohlédnout fotky a dokonce video z Moherového útesu! No neberte to. Jinak za parkování auta se platí 8€, jiná vstupenka na útesy naštěstí není požadována.
Rozjeli jsme se tedy pryč, zpátky na sever do Galway. Cestou jsme navštívili několik zajímavých míst - pěknou příměstskou pláž, kameny naskládané na sebe jakožto hrobka – oficiální název zapomenut, jeskyni s medvědím brlohem (Aillwee) , sušili stany a nakonec dorazili do kempu na okraji Galway (8 kruhových objezdů).
Kempovné nás stálo 10€ na osobu, vyjímečně bez snídaně, a jak se ukázalo,i bez sprch a vařičů – za vše se platilo v podobě žetonů (sprcha pak vyšla na 1€ stejně tak jako 20minut vaření na vařiči v kuchyňce). Pojedli jsme, vypucovali auto které během našeho cestování dostalo dost zabrat, a jali se spát.
My se zatím s ubytovali v hostelu
Mercers Court
v centru Dublinu (90€ dvoulůžkový pokoj se studenou sprchou) a po městě se trošku
prošli, okolo kanálu The Grant Canal, navštívili park
(St. Stephen's Green Park), viděli krásný kostel The Pepper Cannister Church, nakoupili další dary, ochutnali pravý burger z Burger Kinga a pravou horkou
čokoládu v kelímku s víčkem od Buttlers (slavná firma) a kolem 20:00 jsme zapadli do postele a spali jako
zabití.
Po rekapitulaci celé akce musím říct, že bez Michala a jeho statečného přístupu k řízení vlevo bychom neviděli asi ani 1/10 z toho, co jsme stihli za tak krátký čas s autem. Také mu děkuji za důkladnou recenzi a připomínky k tomuto textu.